Po poněkud mdlém a pro většinu hráčů málo zábavném DLC Brushes with Death přichází po Jindrově kovárně nejvíce očekávané DLC. A vyvolalo smíšené pocity, i u mě. Předem začnu že náboženské zasazení uzavřené Sedlce a s ním spolčená nemoc mezi dělníky a mnichy byl senzační nápad, jak udělat z KCDčka zase o něco unikátnější zážitek. Spoustu hráčů odsoudila nucené stealth pasáže, které z mého pohledu jsou chvílemi frustrující ale naprosto chápu tenhle decision making kvůli natáhnutí hrací doby a vytvoření falešného dojmu obezřetnosti a vychutnáni si velikosti lokace. Sedlecký klášter nepatří mezi nejmenší lokality ve hře a proto se v něm dá (bez průvodce, kterého jsem automaticky skipnul) lehce ztratit. Fáze příběhu do sebe postupem hraní zapadají jako části skládanky a tak většina vašich úspěchu se sklidí euforicky společně i s dalším vytvořeným problémem. Jelikož strach a smrt vytvářejí dusivé prostředí jak pro hráče, tak pro okolní NPC, kterým menšími aktivitami pomáháte či naopak. Proto je satisfakční na konci příběhu mít u sebe všechny postavy s nascriptovanými dialogy dle toho jak jste jejich problém vyřešili. A tohle se mi na tom líbí. Mysteria Ecclesiae jde nekonvenčním směrem než samostatná hra a díky sužujícímu pocitu odloučení od okolního světa vzniká opravdu zajímavý herní zážitek.